„Aby ostatní byli spokojeni, musím potlačovat své pocity a potřeby.”
Znáte to? Co to s vámi dělá?

Někdo cítí bezmoc, jiný vztek, lítost. Strach, že ho druzí nebudou mít rádi.

„Když řeknu / udělám to, jak to cítím, jsou ostatní naštvaní nebo smutní.”

.
A tak potlačujete své pocity. Roste vztek nebo odevzdání se.

Když už to je nesnesitelné, tak se člověk vypne. Odpojí se od svých pocitů.

Takoví lidé mi pak často na otázku, jak se cítí, odpovídají: „Nevím“.

Nemají kontakt sami se sebou. Nic je nerozsvítí. Je tam taková otrávenost, rezignovanost a únava. Chybí nadšení, šťavnatost, radost ze života. 

Řešením není se odpojit od svých pocitů.

Já moc dobře vím, jak to bolí. Taky jsem si to prožila. Odporovat našim nebylo zrovna jednoduché.

A to je právě ono. V dětství se naučíme nějakou strategii, abychom to nějak přežili. Jenže pak ji používáme i v dospělosti, kdy nám to bere energii a důstojnost. V terapii se to objevuje u žen i mužů. Všichni totiž toužíme po lásce a přijetí.

Pokud nejste na odhalení těchto strategií trénovaní, není snadné je uvidět a přepsat.

Je lepší, když máte zkušeného parťáka, který vás tím provede.

Ta úleva, nárůst energie a sebevědomí stojí za to.

Napište mi, pokud vás něco takového trápí a společně to v terapii Hluboký ponor hned opravíme.